Naše druhá společná pohádka z 3. 9. 2013 - 3. třída
  POHÁDKA O KOMETĚ A LEDŇÁČKOVI
   
  V zoo v Brně se narodila dvě lední medvíďata Kometa a Ledňáček. Jak medvídci rostli, začali dovádět.
Jednou se vypravili na výlet ke svým strýcům hnědým medvědům. S sebou si vzali velký balón, aby si mohli se strýčky hrát. Jenže je potkala liška, balón jim sebrala a utekla hluboko do lesa.
 
  Utekla až do své nory a medvíďata se rozhodla ji najít. Méďové pátrali po liščí noře a po cestě zabloudili. Bloudili a bloudili, až našli liščí doupě a v něm uviděli svůj balón. Chvíli se s liškou hádali, ale nakonec jim přece míč vrátila. Pak se vydali hledat cestu z lesa. Cestou došli k rybníku, a tak se šli vykoupat. Kometa se dokonce naučila chytat ryby. Když se medvíďata vykoupala, vytřepala kožíšky a pokračovala v cestě za strýčky.
 
  U nich se Ledňáček s Kometou nejdříve občerstvili vodou, a pak šli hrát vybíjenou a vodní pólo. Po zápase v pólu vylezli z bazénu, osprchovali se a šli se sušit na sluníčko. Když se dostatečně vyhřáli, začali se chystat domů. Cesta domů jim rychle uběhla. Když konečně dorazili, lehli si na gauč a usnuli jak malá medvíďata.
 
   
   
   
  Společná pohádka, která vznikla na besedě v knihovně - 2. třída
  POHÁDKA O VAJÍČKU, KTERÉ SE ZTRATILO
   
  Bylo nebylo jedno puntíkaté vajíčko. A to vajíčko bydlelo v kurníku. Jednoho dne tam přišla slepice a vykutálela ho ven. A to vajíčko se zakutálelo do díry. V díře bydlel krysák. A ten krysák to vajíčko chtěl sníst. Jenomže vajíčko uteklo do lesa. V lese potkalo lišku. A ta liška byla hodná a chtěla mu pomoci, protože se ztratilo. Dovedla ho až na kraj lesa. Ale tam ho vzal jestřáb a zanesl ho do svého hnízda na dubu. Z dubu spadlo na keř a odkutálelo se k medvědovi. Medvěd si s ním hrál. Ale vajíčku se stýskalo po kurníku. Takže se vydalo na cestu hledat domov. Došlo až na kraj lesa. Ale tam byla vysoká tráva. Tam ho našel hajný. Ten ho vrátil do kurníku slepičce, která z něho vyseděla kuřátko.
  A jak to bylo dál?
  Kuře na cestách 2
  Bylo nebylo kuře se vydalo na procházku do lesa. Potkalo tam hajného, a ten hajný ho zavezl do restaurace. V té restauraci si ho upekli na houbách a dali ho k obědu jednomu pánovi.                                                                            (Klárka)
  Adélčin konec pohádky O vajíčku, které se ztratilo
  ... A pak přišla paní farmářka a řekla: "Ty jsi pěkné vajíčko, nechám tě slepičce." Vzala vajíčko a dala ho pod slepičku do hnízda. Slepička vajíčko hřála a opatrovala, a pak se z něho vylíhlo žluťoučké kuřátko.
  Kuře cestovatel
  Bylo nebylo jedno kuře. Jednoho dne zašlo to kuřátko do lesa. Tam potkalo lišku. Liška si ho odnesla do nory. Kuřátko z nory uteklo. Na kraji lesa ho chytlo káně. Odneslo ho do svého hnízda. I odtud se mu podařilo utéct. Nejkratší cestou se vrátilo domů. Do lesa už se nikdy nevracelo.                                                                                                                      (Kryštof)
  Kuře a poklad
  Bylo nebylo jedno kuřátko. To kuře bydlelo v kurníku. Jednoho dne přišla krysa a řekla, že je v lese poklad. Kuře šlo poklad hledat. Šla loukou až na kraj lesa. Cestou potkalo spoustu zvířátek. Ta mu pomohla poklad najít. Zvířátka společně poklad vykopala a o vše se rozdělila.                                                                                                                                             (Štěpán)
  Kuře a kouzelná hůlka Bludimíra Špagetky
  Bylo nebylo jedno kuře. Moc rádo chodilo na procházky. Na nedělní procházce našlo v trnitém houští kouzelnou hůlku. Tu tam ztratil kouzelník, pan Bludimír Špagetka, když se vracel z dětského představení. Kuře hůlkou mávlo a vyčarovalo hodného dráčka. Společně létali k vodopádům, na voňavou louku í k bažinám. Když letěli nad tmavým lesem, zahoukala sova: "HÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚ!" Dráček se ukrutánsky lekl a kuře upustil. Kuře padalo a padalo, až spadlo do komína perníkové chaloupky. Perníková bába si zrovna chystala večeři. "Jé, kuře - to se mi zrovínka hodí! Pojď sem, přidám si tě do sendviče." Jak to kuře uslyšelo, vystřelilo z chaloupky jako blesk. Uhánělo, metlo a pádilo. Zastavilo se až na samém konci lesa. Odtud byl vidět známý kurník. Kuře se zaradovalo: "Jupííííí! Konečně jsem doma! Píp!"                                  (Ondřej B.)
  Neposedné kuřátko
  Kuřátko bylo moc zvědavé a mamince slepičce z kurníku uteklo. Kráčelo si po poli a pípalo si do rytmu svou oblíbenou písničku. Vtom se nad ním snesl orel a odnesl ho do hnízda, vysoko v horách, na hraní svým orlíkům......Tam  kuřátko  vyrůstalo, až z něj vyrostl krásný kohoutek.  Když  malí orli vyrostli a s kohoutem si už nehráli, odnesli jej zpět na pole. Odtud se malý kohoutek vrátil ke slepičce a ze shledání se moc a moc oba radovali a uspořádali z radosti velkou veselici, na které si všichni na dvorku krásně zatancovali.... Od té doby už kohoutek ze dvorku nikdy neutekl, a hlídal malá neposedná kuřátka ...                                                                                                                                                    (Veronika B.)
  Kuře kouzelníkem
  Jednoho dne už byla tma a kuřátko s rodiči večeřeli.Kuřátku moc nechutnalo, tak se rozhodlo,  že se naučí kouzlit. Druhého dne se vydalo do světa. Šlo dlouho, až došlo k lesu. U lesa stála chaloupka, ve které bydlel kouzelník. Ten ho vzal do učení. Za krátký čas se kuře naučilo čarovat a vrátilo se zpátky domů. Doma vykouzlilo rodičům výbornou večeři.
                                                                                                                                                                                        (Daniel)
  Kuře na cestách
  Bylo nebylo jednou jedno kuřátko. To kuřátko chtělo cestovat, a tak se hned druhý den časně zrána vydalo do světa. Přišlo na kraj lesa a vešlo do něj. Šlo a šlo až uvidělo velký strom, na kterém bydlel čáp. Čáp uviděl kuřátko. Sletěl ze stromu k němu a pozdravil. A vtom kuřeti zakručelo v břiše. Čáp vzal kuřátko na jídlo do restaurace a od těch dob spolu kamarádí.                                                                                                                                                                       (Karolína)
  Zvědavé kuřátko
  Byla jedna farma. Na té farmě žila slepice se svými kuřátky. Jedno kuřátko bylo velice zvědavé a chtělo se podívat ze statku ven. Maminka to kuřátku nechtěla dovolit, protože to bylo nebezpečné. Kuřátko stejně maminku neposlechlo a dalo se tajně na cestu. Za statkem byl les, a tam se vydalo. Dokud bylo světlo, kuřátko se nebálo. Najednou se začalo stmívat a kuře se začalo bát. Jak koukalo do vrcholků stromů, sklouzlo najednou do díry a nemohlo ven. Začalo pípat tak silně, až ho maminka slepice zaslechla a vydala se mu na pomoc. Když ho konečně našla, hodila mu do díry klacíky a kamínky, po kterých kuře vyšlo ven. Od té doby kuřátko maminku vždycky poslechlo.                                                             (Ondřej K.)
  Kuře rokerem
  Bylo nebylo kuře se vydalo do světa. Cestou potkalo rádio. Začalo do něj klovat a rádio začalo hrát. Kuře, když to slyšelo, začalo tančit a zpívat. Uviděl to producent a udělal z kuřete rokovou hvězdu.                                                       (Václav)
  Kuře a zoo
  Bylo nebylo kuřátko se vydalo do světa. Cestou potkalo spoustu kamarádů, kteří se k němu přidali. Ve Francii potkalo zajíce, v Rusku potkalo medvěda, v Itálii dinosaura, v Africe se přidal lev, v Anglii drak. V Austrálii se seznámilo s klokanem. V Antarktidě se jeho kamarády stali tučňáci a na dalekém severu se k němu přidali lední medvědi. Největším kamarádem se stal dinosaurus. Protože byli všichni dobří přátelé, založili společně zoologickou zahradu. Lidé z celého světa se na ně chodili dívat.                                                                                                                                        (Tadeáš)
  O nezbedném kuřeti
  Bylo nebylo slepička vyseděla pět krásných žluťoučkých kuřátek a jedno kuřátko kropenaté. Žlutá kuřátka byla hodná, poslouchala svoji maminku slepičku, ale to kropenaté pořád maminku zlobilo, a tak mu říkali Nezbeda. Jednoho dne žlutá kuřátka zobala na dvorečku zrní a Nezbeda jako vždy zkoumal každou skulinku na dvorečku a pořád poskakoval. Najednou špatně šlápl a zlomil si nožičku. Maminka slepička zavolala na pomoc pana veterináře, a ten musel dát Nezbedovi nožičku do sádry. Když se zlobivému kuřátku nožička uzdravila, bylo z Nezbedy úplně hodné kuřátko, které už nikdy nezlobilo a poslouchalo svoji maminku.                                                                                                           (Monika)
  Kuřátko boháčem
  V jednom malém kurníku na kraji lesa se z vajíčka vylíhlo kuřátko. Bylo velice zvědavé. Jednoho dne se chtělo podívat, jak vypadá svět, ale nemělo peníze na taxík, tak se vypravilo aspoň do lesa. V lese našlo vzácný zlatý kamínek. Utíkalo ho ukázat mamince. Maminka za kamínek koupila zlatý kurník a od té doby kuřátko a jeho rodina létá na dovolenou k moři.
                                                                                                                                                                                        (Lukáš)
  Jak kuřátko našlo cestu domů
  Bylo nebylo na kopci stál jeden osamělý  kurník. V kurníku bydlelo zvědavé kuřátko. To se jednou vydalo k řece. Skočilo do vody a proud ho odnesl daleko od domova. Ocitlo se v lese a vůbec nevědělo, kde je. Celé smutné se vydalo po cestičce. Cestička ho dovedla na kraj lesa. V dálce uvidělo kurník.  Rozběhlo se ke kurníku a bylo celé šťastné, že je doma.
                                                                                                                                                                                       (Jirka)
  O pomalém kuřeti
  Bylo jednou pomalé kuřátko a myslelo si, že ho nikdo nemá rád. Tak se rozhodlo utéct. V lese ho potkala liška: "Pojď se mnou, něco ti ukážu." Mezitím se vydal kuře hledat sedlák. Mezi stromy uviděl naše dva hrdiny. Liška utíkala hloub do lesa, kuře jí nestačilo a dostalo strach. Sedlák jej vzal zpět do kurníku. Kuře bylo strašně rádo, že je zpět.               (Hynek)
  O kuřátku, které cestovalo
  Bylo jednou jedno kuřátko a to strašně rádo cestovalo. Jednou kuřátko chtělo poznat úplně nový svět, a tak se vydalo poznat úplně nové kraje. Došlo až do Čech. Rozhlíželo se všude a říkalo: "To je tu ale krásné místo. Kéž bych tu mohlo bydlet." Kuřátko šlo dál a našlo si krásný domeček. V domečku byl kohoutek. Kuřátko vyrostlo v pěknou slepičku. S kohoutkem měli hodně krásných vajíček. Zazvonil zvonec a pohádky byl konec.                                                  (Viktorka)
  Kuře a liška
  Bylo jedno malé žluté kuřátko. To rádo chodilo na procházky. Jednou ráno se vydalo na procházku do lesa. Tam potkalo lišku. Liška mu řekla: "Já tě sním, kuře!" Kuřátko bylo chytré, a tak řeklo lišce, že jí dá hádanku. Když liška hádanku uhodne, může kuře sníst, ale když neuhodne, musí nechat kuře jít svou cestou. Liška souhlasila. Kuře se pustilo do vyprávění hádanky: "Hádej, liško, kdy má kuře nejmíň peří?" Liška si láme hlavu a nakonec zklamaně přiznává: "Já nevím." Kuře se směje a vítězoslavně volá: "No přece na pekáči!" Liška zklamaně říká: "Dnes jsi měla štěstí, tak utíkej." Už se začalo stmívat, tak kuře spěchalo domů do kurníku.                                                                                                 (Tereza H.)
  Kuře Mário na cestách
  Kuře se vydalo ven. Potkalo kuchaře Mirka. Ten ho chtěl uvařit. Ale co to?. Objevil se kohout. Kohout zahnal kuchaře. Kuře šlo samo lesem. Šlo přes kamínky v potoce. Potkalo slepici, která mu dala kšiltovku s navigací. Ta ho dovedla zpět do kurníku.                                                                                                                                                                           (Tereza D.)
  Jak kuřátko vyrostlo
  Kuřátko hodně papalo, tak se stalo, že brzy vyrostlo. Stal se z něj hezký kohoutek, který hodně cestoval. Chodil po světě sem a tam a cestoval sám a sám. Jednoho dne potkal slepičku. Ta se mu moc líbila, protože byla moc hezká. Tak si ji vzal za ženu. Jednoho dne dostal kohoutek hlad. Začal zobat zrníčka. Jedno zrnko mu ale zaskočilo. To už je ale jiná pohádka.
                                                                                                                                                                                        (Eliška)
  Jak se vejce ztratilo
  Nastal ten den, kdy se z vajíčka vylíhlo kuře. Hned si našlo přátele. Jednou si hráli a slyšeli ptáčky, jak si povídají, že se ztratilo vajíčko. Vydali se jej hledat. Hledali dlouho, až ho našli. Vrátili je zpět slepičce.                                       (Veronika R.)
  Jak kuřátko našlo zlaté vejce
  Jednoho krásného dne se narodilo kuřátko. Dali mu jméno Pepík. Rádo si hrálo a bylo přátelské. Když se procházelo po dvoře, našlo zlaté vejce. Ze kterého se po čase vyklubalo zlaté kuřátko. Z obou kuřátek se stali nejlepší kamarádi.
                                                                                                                                                                                          (Matěj)